17. LISTOPAD v Jičíně

Sedmnáctý listopad v Jičíně

Scházíme se, my Jičíňáci i přespolní, už 34 roků a nebyl důvod, proč se nesetkat i v roce 22. Má to naše sekávání některé zvláštnosti. Nejsou plakáty. Proč? Naše heslo nikdo nezapomene - sedmnáctého v sedmnáct. Pořadatel? Proč musí pořád někdo něco pořádat? Místo je jasné. Už od pravěku scházeli se lidi na rynku u kašny. A důvod taky. Máme co oslavovat, máme proč se sejít. Jestli si někdo libuje v tom, že dříve bylo líp, to je jeho věc. Pro někoho bylo líp za komunistů, pro jiného za Babiše, pro jiného jindy. Už skutečnost, že v sychravém počasí přišlo a smělo přijít 43 lidí, stojí zato. Nikdo je nezval, nikdo je nekontroloval, každý si mohl říkat, co chce, pohádat se s kým chce. Není i tohle důvod k oslavě?

Pardon. Letos pršelo a kašna byla obestavěna plůtkem. Mořskou bohyni Amfitrité opravují. Tak nás portrét Václava Havla přivítal pod obloukem podloubí. A tam jsme zapalovali tradiční svíčky. Projevy nebyly, nikomu nechyběly. Tradičního "Vítejte", když se nikdo ke slovu neměl

pronesl novinář proChor a vyzval patera Kordíka, faráře od Svatého Jiljí v Železnici Ten zavzpomínal, jak bylo v Praze v roce 89, kdy byl na návštěvě u Bendů a kdy ověřovali zprávu o mrtvém studentovi na Národní třídě. Pak přešel k době současné a připomněl krutý zmatek v mediích, kde mnozí nevědí, co chtějí. Neměli bychom zůstávat sami. Je dobré se poradit s přáteli.

Poté setkání přešlo k jičínské tradici. Lidé z různých spolků a institucí informovali o tom, co nového v Jičínské kultuře. Valdštejnská Lodžie pokračuje v tradičních akcích jako Čarodění, Slavnost stromů, Worldfest. Zajména ta poslední, kde se sešli umělci z mnoha zemí, byla skvělý. Velký úspěch měla Ukrajinská kavárna v hlubokém lese, kde se bylo mnoho postav z ukrajinských pohádek a zněla ukrajinská muzika. Spolek JinčíČin věnoval svůj letošní festival tématu únavy. Přednášky i diskuse skvěle navštívené. Vánoce na bráně se chystají i letos. Věžnická vánoční hra nestárne, i když se každý rok se opakuje a hlediště ve Valdické bráně je vždy plné. Nadále vydávají se knihy o malířích z regionu. Petr Šlengr napsal knihu o svém otci, Karlu Šlengerovi.

To už měl Tomáš kytaru naladěnou a začal Krylem. Na závěr zněly lidovky.

Svařák, i pití nealkoholické, jako každý rok, přivezli jičínští věžníci a tak se vzájemné debaty pokračovaly.

proChor

Bohumír Procházka