80. výročí transportu Židovských občanů z Jičína a okolí na smrt

Na pamětní desce na budově jičínského vlakového nádraží je napsáno: Ve dnech 10. a 13. ledna 1943 byli z tohoto nádraží odvezeni na smrt naši židovští občané z Jičína a okolí. Dne 15 ledna 2023 sešli se v Porotním sále jičínského zámku jičínští občané, aby si událost připomněli. Představitelé Obecně prospěšné společnosti Baševi, Teraza Dubinová a Jan Kindermann, organizují vzpomínku každý rok. Letos pozvali paní izraelskou velvyslankyni Annu Azari a ve spolupráci s městem, jičínskou ZUŠ a dalšími připravili důstojnou vzpomínku.

Tereza Dubinová z Baševi přivítala Františka Bányaie předsedu Židovské obce pražské, Martinu Berdychovou - náměstkyni hejtmana Královéhradeského kraje, Jana Malého - starostu města Jičína, senátora Tomáše Czernina a další hosty. Mezi nimi i jičínského vikáře Prokopa Tobka a Železnického faráře Josefa Kordíka. ¨

Připomněla, ze Baševi se téměř dvacet let staralo o židovské památky v Jičíně, nyní se stará o židovský hřbitov a spolupracuje s novými správci synagogy a židovské školy.

Tereza řekla, že během 2. světové války přišlo o život šest milionů židů. Zdůraznila, že se stále učíme poznávat židovskou historii.

Ze slov dalších řečníků zaznamenal jsem připomenutí jičínských Kamenů zmizelých. Ty byly zapuštěny do dlažky chodníku před domy, kde žili lidé za války postižení. Celkem 13. Vzpomenuta byla i akce, kdy školní děti zaznamenávaly vzpomínky pamětníků a pak je přednášely před veřejností.

Následné vystoupení jičínské ZUŠ bylo překvapením i pro pořadatele. Skvělé písně s klavírním doprovodem pana učitele Krčmárika a kytarovým Víta Heřmana Nádherné na tom bylo, jak zpěvačky a zpěvák dovedly vystihnout atmosféru. Nejen svým oblečením, ale i výběrem písní a jejich interpretací. Paní učitelky Kateřina Bičíková, Marta Detková své žákyně skvěle připravily na zpěv hebrejských písní v hebrejštině.

Vyvrcholením pořadu v Porotním sále bylo vystoupení nevidomé ukrajinské zpěvačky zpěvačky Katariny Kolcové - Tlusté. Doprovázela se na klavír, zpívala písně v originále..

U vlakového nádraží sešlo se před pamětní deskou 53 lidí. Tereza v krátkém úvodu připomněla i zesnulého malíře Michaila Ščigola, který sem v den výročí taky chodil. Jednou nás překvapil tím, že keř, který tu stával, byl ozdoben žlutými květy.

Pak už rozdávala ohýnek a zapalovala svíčky. Zpívala se pak česká hymna, slovenská hymna, hymna Izraele. Poctivě, ústy.

My, kteří sem každoročně chodíme, nespěchali jsme domů, i když počasí dlouhému klábosení nepřálo. Samozřejmě volby byly hlavním tématem. Z úst lidí věci znalých a zasvěcených zněl mírný optimismus. Nemusím vysvětlovat, v čí prospěch. My, co spolu mluvíme, víme své. Nejvýše postavený funkcionář jičínský se nezúčastnil. Už byl v teple.

Však debata byla i širší. S paní Čížkovou hovořili jsme o podobné akci, která bude ve čtvrtek v Libáni a o jejím programu. Ivana, srávkyně Židovské školy pověděla, jak prováděla paní velvyslankyni synagogou. Paní Jiřina z Prahy, která je spřízněna s rodinou Kasalických a Fingerlandových připomněla pozoruhodné jičínské občany.

Osmdesát let je dlouhá doba Téměř všichni účastníci setkání narodili se po válce. Však zapomínat bychom neměli. Zejména kvůli tomu, co se dnes děje i nedaleko od nás.

proChor

Bohumír Procházka