Anička se rozpovídala

Anička se rozpovídala

Mladá jičínská malířka Anna Smolíková vystavuje po celý měsíc březen v kavárně Amos v Jičíně své obrázky. Ano, obrázky. Tedy malé kresby, malby, dřevoryty i jiná díla. Proč malé? "Tohle období, zatím asi 10 let svého života, považuji za období hledání. Zatím jsem se nedostala k větším dílům. To teprve přijde. Ostatně jsem spíše detailista, než monumentalista."

K tomu dodávám, že ZATÍM a Anička kýve. Záběr je široký. Kresba - tužkou, či pastelkou, perem. Linoryt, akvarely, sprejování přes šablony, které si vytváří z kartonu. Některá díla zpracovává po vytvoření rukou pomocí počítače.

Mnoho obrázků je motivováno přípravou na její práci. Vede totiž výtvarné kroužky při jičínském K klubu. Tady se s dětmi zabývá i keramikou. Vede i kurzy malby, či kresby pro dospělé.

Ptám se na to, jaké jsou časté náměty. Anička přemýšlí. A mně dochází, že malíř tvoří podvědomě, neplánovitě. Spojuje své dílo s myšlenkami. A ty přicházejí často mimo malířské štafle, či kreslící desku. Přijde určitá idea a tu pak zpracuje tím, že namaluje. Třeba postavu. Cokoli jiného. Postavu se zbraní, či jinou rekvizitou. A tak zpodobní lidské vlastnosti, mentalitu. Zbraň nemusí charakterizovat jen válku. Ale taky třeba chrabrost, mužnost. A tak kupříkladu zpodobňuje historické postavy.

A co ženy? Většinou jsou pro ni symbolem něžnosti. Ale maluje i portréty skutečných lidí ze svého okolí. "Někdy malují podle momentálního nápadu výmysly. Ale třeba i kresebné studie." Po chvilce přemýšlení dodává, že její obrazy vyjadřují momentální názor. Jeji životní filozofii. Vzniká tak řada názorů. Proto není divu, že i jejich náplň, motivy, se mění.

Anička dokončuje na Karlově univerzitě studium v oboru pedagogiky a vychovatelství. Tématem diplomové práce je vnímání uměleckých děl u dětí.

Anička má tmavé delší vlasy, brýle, které jí sluší a stále spoustu práce.

proChor

Bohumír Procházka