Čarodění v Lodžii

Čarodění v Lodžii pojedenácté

Strach nám srdce nespoutá

nezažene do kouta

když budem při sobě stát

nemáme se čeho bát

Tuhle básničku naučily se všechny děti, které prošly při Čarodění cestu do tajemného lesa.

Letošní cesta byla zaměřena na to, aby i ty nejmenší děti pochopily, jak je to se strachem. Však je to výzva i pro některé jejich rodiče, pro nás dospělé. Neměli bychom propadnout vlastnosti, pro kterou někdo vymyslel krásné české slovo připos…ost. Žijeme v krásné zemi, s bohatou historií a skvělými památkami, které žijí a my v nich. Lodžie je důkazem. Nepodléhejme všelijakým poplašným zprávám, planému vyřvávání na historických místech.

Cesta tajuplnými lesem zavedla malé skupiny až na ostrůvek, kam bylo třeba přejít po lávce, a to nebylo lehké. Všichni to dokázali, nikdo do vody nespadl. Lodžiové děti jsou šikovné. A tam Babizna, dětem vypráví… . Na první pohled strašidelná, ale dobře poradí. A děti jdou cestou, potkávají ptáky všelijaké, najdou i mluvící strom, všelicos hledají, úkoly plní. Mnohé vidí, mnohé se dozvědí. Dojmy vrátí se jim pak, doma, ve vzpomínkách.

Ale to není konec cesty proti strachu. Když splní všechny úkoly, vstoupí do sklepení. Nikdo žádné světlo nerozsvítí. Až když povědí tu básničku proti strachu, smějí dál. Vždyť mají svůj papírek, kam svůj strach napsali.

Čeká je setkání se stromobytostí na chůdách, dál je propustí tajemný pták. Před dveřmi čeká je Můra, symbol letošního Čarodění. Protože poutníci čarovným lesem i sklepem splnily všechny úkoly, propustí je na světlo Boží.

A pak, když se v sedm zapálí čarodějnický oheň, tam svůj napsaný strach spálí.

Neboť program je dlouhý, předlouhý. A pestrý. Už od jedné hodiny otvíraly se dílny a tržní stánky, zaměřené na knížky, i rukodělné výrobky pro děti.

Protože každoročně byl nával, otevřeli jsme dílny už v jednu a ještě před šestou trvá zájem dětí. Výroba káč byla letos poprvé. Přišel Tomáš a vysvětlil nám, že hra káča má svou dlouholetou tradici a patří i do židovské kultury. Wiky pak tvrdí, že tady káča byla už v roce minus 3500. V Lodžii jsme pozadu, ale zato si káči vyrábí děti sami. Nikdo se nepořezal, ani neprovrtal, i když jsme zkoušeli všechny postupy. Ostrý nůž, pilka, vrtačka elektrická, ale největší úspěch u dětí měl klasický truhlářský kolovrat. Však postačí i obyčejný ruční nebozez. Lodžiovým nápadem bylo i pomalování kotouče a tak se demonstroval Newtonův princip skládání barev.

Nádhera. Ale hlavně, děti to bavilo, protože nejvíc baví hračky, které si samy vyrobí. Kéž by to pochopily rodiče, kteří zásobují děti všelijakými plastovými hračkami pestrými, často vkus kazícími. Ale ty zážitky. Když se dívka z Malé skály chopila bez obav nože, povídali jsme si. "Z Malé Skály, říká ti něco Josef Jíra?" Dívka z druhé třídy zná českého malíře. Není to nádhera? Představili jsme se, jméno jsem zapomněl. Ale poznatek s jakými dětmi se v Lodžii potkáváme, je úžasný.

Vedle sestry Jana a Majka a další pomocníci měli dílnu pro parádnice. Šperky z ulit. Tolik jich Jana stačila nasbírat prázdných. Náušnice, náhrdelníky, náramky, přívěsky. V případě šikovných nápaditých dětí nádhera. A zadara.

V další dílně dělaly se masky můry. Protože letos je tu znamení můry. Obtáhnout, vystřihnout, správně odhadnout oči a nos… .

Statek Ledkov všechno kompenzoval barevně. Jen příroda, kterou oni tam mistrně využívají k užitku, i potěše, dovede vymyslet ty všechny úžasné barvy. A člověk je složí barevně i tvarově. A sváže. I staré pány viděl jsem s věnečky na hlavě, jaké se nosily v době římské.

Dřevěná dílna Renaty Lhotákové dovede zpracovat všechny spadané, či překážející větve. Zvířátky, postavičky – kam až fantazie sahá.

V prodejní části opět nabízel své knihy jeden pedagog z Hradecké univerzity. Blízko něho maminka z Ateliéru Jen sen už zaučovala svého syna výrobě a hlavně prodeji svých knížek, obrázků i vlastnoručních malovaných ozdob. O tom, jak chutnají palačinky či jiné sladkosti, se nedá psát, to se musí vyzkoušet.

Nebudu vyjmenovávat všechna divadla a kapely. Jsou na pozvánce. Hrálo se v Oktogonu, ve dvoře, i na trávě pod stromem. Všude nabito. Stolky, židličky, Cafeterium, či kavárna. Obsazen byl o trávník v parku, kde rodiny, či milenci vytvořili barevné seskupení.

Zbývá připomenout Lodžie tým. Jak náš pan ředitel – kastelán Jirka Vydra nazývá velkou a úžasnou partu, která se kvůli Čarodění sjíždí z celé Evropy. Nepřeháním. Například Kristel Maamägipřijela z Estonska. Naposledy byla v Lodžii ještě jako studentka před třinácti lety. Teď je scénografkou a zahradnicí v Tallinnu ale na Lodžii nezapomněla. Spolu s Katanari ze Žiliny vytvořily skvělou kostymérkou i léčitelskou dvojici, ustrojily" většinu herců do kostýmů, Kubu i jiné nalíčily náležitě strašidelně. I některé masky byly jejich dílem. Terezka Havlová a Adam Pánik v rámci týdenní rezidence vytvořili kouzelný domek na ostrově a mluvící stromoloutky.

Připravit Čarodění je několikaměsíční práce. Scenáristická, dramaturgická, režijní, produkční, i jinak odborná. Z týmu vykrystalizovaly odborné skupiny, i elektrikářské, i kuchyňské, kavárenské a další. Nošení praktikáblů, stolů, i jiného nádobí nesmíme zapomenout.

A tak se splnil jeden z hlavních cílů. Nám nejde o to, abychom děti bavily, ale aby se naučily bavit samy.

proChor

Bohumír Procházka