Čarodění
30 04 2026 Čarodění jinak
Celý problém Lodžie jičínské je v tom. Že si návštěvníci, diváci zvykli očekávat něco jiného, jinak zajímavého. Tak bylo i v letošním svátku čarodějnic Čarodení. Létající havran s živým nákladem.
Už samotné ráno se vydařilo. Lodžiové ráno prosluněné, po dvoře chodili herci, už v maskách a všech kostýmech. Jedna z mála chvíli, kdysi při kafi můžou přátelé popovídat, tentokrát spolehlivě nasvícená sluníčkem. Fotím si Katanari, jak sedí na zemi. Tu pěknou holku ze Slovenska, jak umí vyrobit všechno, jakoukoli rekvizitu, či masku a při tom moc nemluví, jen poslouchá.
Já přijíždím a zjišťuji, že na moje divadlo zapomněli. Ale nakonec jsem si mohl vybrat: budeš hrát buď v parku, nebo v jednom ze stánků ve dvoře. A tak v stánku v rohu dvora stavím svoji scénu, a prožívám si nervák premiéry. Jmenuje se Čarodějnice a víla. Víla je poněkud podobná věstonické Venuši. Jenomže ta, která vznikla před 26 000 roků byla keramická, naše je dřevěná. Když jsem později zkoušel diváky , tak Venuši poznali, ale tu podobnost s vílou jsem musel vysvětlit, protože v pohádce je možné všechno.
Moje představení bylo ještě před oficiálním zahájením, protože diváky byl mi herci v kostýmech, už uchystaní na své vystoupení. Proto jsme si nestačili popovídat a zazpívat písničku, spěchali. Ale později jsem si svojí zásadu rozmluvy
nenechal ujít občas i končila otázkou A co vy děláte? Rozmluva mezi divadlem a diváky.
K vidění a slyšení bylo mnohé: divadla, kapely, tvůrčí dílny I prodejní stánky nejen s knihami ale i jinými uměleckými výrobky. Velmi mě letos zaujala Kovářská dílna se všemi rekvizitami, jako je výheň a kovadlina ke kovadlině pouštěny byly i děti. Komu se naskytne bušit kladivem do roztaveného kovu? Pan mistr řemesla dřevoryteckého a dřevořezu vysvětlil návštěvníkům rozdíl a neopomněl vzpomenout mistra Váchala. Vždyť on tvořil odtud nedaleko. Autorky slova, obrazu, či tvaru skleněného či jiného skrývaly své umění v amuletu na krk zavěšeném. A jiné novinky.
Vnučka významného režiséra Miloše Formana Antonie přivezla své divadlo Dlouhý Široký a bystrozraký. Sehrála všechny role, mužské ženské jen sama. Vodící mluvící. Potěšilo ji, když jsem přiznal, že jsem to nepoznal. Velmi pěkně po představení vyprávěla, jak ráda měla svého dědečka a jak se s ním i scházela i když byl v zemi vzdálené. Mluvila i o svém hraní loutkovém i činoherním (hraje i v Dejvicích). Bylo mi příjemné sledovat širokou škálu umění herečky ale i její dívčí šarm.
Ostatní dílny, kapely, divadla, jsem nestihl, hrál jsem sám až do sedmé večerní. Jen slovy proto připomenu Cestu pohádkovým lesem, do kterého se vypravovaly
skupiny diváků vedené hercem. Ten je vodil na rozmanitá místa, kde plnili zajímavé úkoly. Právě tady uplatnil se létající havran s opravdu lidským nákladem. Jak byl vysoko? 15? 20?
Kapely jsem opravdu nestačil, nestíhal. Toliko při zapálení ohně, kdy Marta a Rasputin (To je název kapely) hrála k divokému tanci. Čísla: 478 platících diáků, 31 dětí do tří let, 25 dobrovolníků, 10 dílen, 21 účinkujících ve výpravné hře, dva zvukaři, 5 techniků a jedno sluníčko.
proChor
Bohumír Procházka