Čas a my
Když jsme byli malí, hodinky ani žádné mobily pro nás nebyly, určovali jsme čas podle toho co se dělo okolo nás. Když jel okolo autobus, my jsme se postavili, salutovali. Řidič nám někdy odpověděl, kdo nezvedl ruku od volantu k pozdravu, byl vůl. Ale my jsme věděli, že je to půl šesté, a budeme brzo muset naše kuličky balit. Čas jsme tedy určovaly podle autobusu. Pak ozval se zvonek, to bylo klekání. To jsme věděli, že je šest.
Čas jsme tedy neurčovali podle hodin, ledaže jsme byli na náměstí nebo blízko kostela . Ale podle zvuku a ten je vázaný na hmotu. Na autobus, na zvoníka a jeho menší zvon. Velký zvon zval na mši, nebo v neděli v poledne. Otázku hmoty, #dovedli do krajnosti naši osvoboditelé, kteří nás naučili v roce 45 rusky. Větou Davaj časy.
Za určováním času byl člověk. Byla to většinou vrchnost. Církevní - to jest zvonění, světská, to byly hodiny na radnici. Pak jsme měli taky hodiny doma. Ty se musely obvykle každý den natahovat, což byl určitý rituál, s časem vázaným.
Však nejstabilnější, nejspolehlivější je čas boží, někdo říká přírodní. Nikde není taková přesnost, spolehlivost, jako tam kde vychází sluníčko. Tedy použitelné ve chvíli, pokud o jeho putování po obloze trochu víme. Každý den vychází slunce v jinou dobu, vychází i na jiném místě. Tedy jeho dráha se mění, ale podle určitých stálých zákonitostí. Proto taky člověk moudrý už dávných dobách začal ty zákonitosti studovat, bádat o jejich proměnlivosti. sluneční hodiny, pokud víme, jak fungujou, jsou nejpřesnější.
Vraťme se zase do doby roku 45. Hrabala selka seno, přišel osvoboditel se svým obvyklým přáním, nebo to byl rozkaz? Ona, chytrá ženská, stačila hodinky skrýt tam, kam někdy holky věci schovávají a na dotaz vojáčka tedy kroutila hlavou. Zapíchla hrábě a ukázala na délku stínu. Chytrý Vojáček chvilku přemýšlel, pak mu došlo. Sebral jí ty hrábě. Toť vtip roku 45.
proChor
Byly to blahé časy, kdy se zvonívalo klekání. Pravda, klekánice nikdo z nás nikdy neviděl, ale báli jsme se jich. My jsme totiž tenkrát tolik údajů o čase nepotřebovali. Stačilo vědět, kdy máme jíst, kdy k modlitbě pokleknout, kdy zavřít oči k spánku. Protože jimi nic stejně nevidíme, protože je tma, noc, a to slušný člověk spí, a na žádné telenovely se nedívá. Aby byl ráno svěží, a mohl včas k dílu na národa roli dědičné.
Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.
