Demonstrace v Jičíně

Setkání Trumpa a Putina v Jičíně

Je úterý 25 listopadu. Jičín, 19 h, začátek Husovy třídy, místo, kterému se už několik roků říká "u draka". Scházíme se, abychom vyjádřili, co si myslíme o spojení světových osobností, amerického prezidenta Trumpa a ruského Putina. Jsou tu na papundeklu obrázky a písemná sdělení, připraveny jsou česká a ukrajinská vlajka. Neprší, ani neleje, ale obě přírodní hříčky dohromady. Tedy teplota okolo nuly. Hana vše připravila, se svědomitostí jí vlastní.

Tomáš začíná s písničkou, ProChor s harmonikou se přidávají a písničky vkládají do průběhu setkání.

Hana stručně vysvětlí důvod našeho setkání, připomene situaci na Ukrajině a nepřijatelnost tzv. "mírového plánu" z dílny (R)US(K)A. Zdůrazňuje, jak důležité je projevit svůj názor a scházet se na podobných akcích. "Politici dělají velká rozhodnutí a mají moc. To nás ale nezbavuje našeho názoru a hlasu. A ten hlas by měl zaznívat. V této době snad ještě více než jindy." Hovoří o rezignaci, lhostejnosti, strkání hlavy do písku a jak to posiluje pocit bezmoci. "Pocit bezmoci je pěkná svině. Nejenže rozleptává naše osobní životy, ale také výborně slouží těm, kteří chtějí realizovat své mocenské choutky. Náš pocit bezmoci je to, co jim dává sílu. A já jejich sílu nechci živit. Chci živit a kultivovat svou vlastní sílu. Každý ji máme. A mnohem větší, než si myslíme, jak se často ukazuje v krizových situacích. Kouzelné je, že ji máme pořád. V sobě. Všichni. A uvědomovat si to je právě ten protijed na pocit bezmoci." Pak vysvětlí trochu neobvyklé místo setkání: "Drak je pro mě symbol síly. Líbilo by se mi, kdyby nám připomínal, až kolem něj zase půjdeme do práce, do školy, na autobus, na poštu či na rande, že v sobě taky máme sílu – větší, než si myslíme. Třeba se nám odteď při pohledu na našeho jičínského draka vybaví vzpomínka na dnešní setkání a my tak vždycky znovu pocítíme svou vlastní sílu i sílu propojení s druhými."

Objevil se návrh, že se spojíme přímo z prezidentem Trumpem, a tak na jednu desku kreslíme Valdickou bránu s strážcem, panem Panochou. Kousek dál je na jiném kartonu vyobrazen Bílý dům. V našem provedení obyčejná chaloupka ale celá zabílená. Zkoušíme volat panu prezidentovi do Ameriky, abychom mu řekli, co si o jeho spojení s prezidentem Putinem myslíme. Připomínáme, jak bylo v dávné minulosti, kdy se zástupci demokratického západu sešli z Adolfem Hitlerem a co z toho vzniklo. Podivné je konání politiků. Tenkrát i dnes.Bílý Dům se neozývá, prezident Trump nebere telefon, ani žádná jeho holka (sekretářka). Dobře, povíme to nahlas, třeba to uslyší když, když to myslíme upřímně a nahlas. Hana otvírá kolečko, a každý říká názor. Je nás kolem dvaceti. A říkám si, že jako obvykle nestačili jsme úplně propagovat toto setkání. Přece nejsme u povinného prvomájového průvodu komunistické éry.

Za všechna slova, která zazněla, opisuji jeden z přinesených transparentů: "Po vynucené kapitulaci Ukrajiny by Rusko brzy bylo na hranicích Slovenska. Levější je jí pomoci, než potom zbrojit.

Vlezlá zima. Restaurace Divá Bára je blízko. Zahříváme se, a seznamujeme se, my, kteří jsme se tu sešli poprvé.

proChor

Bohumír Procházka