Destiny

Apríl s Destiny

To není apríl, to je velký sál Masarykova divadla v Jičíně. Skoro se dá říct, že i trochu zázrak, že Masarykovo divadlo ještě ten nápor diváků zvládlo. Vždyť jak dlouho už se hovoří o jeho opravě.

Nicméně 160 členů tanečního souboru jičínského, zvaného Destiny se vešlo do desíti věkových kategoriích. Od čtyřech do asi 20 let, z toho jen tři chlapci. Sál vydržel. Asi je to úžasné úsilí, láska k pohybu tanečnic a tanečníků, které drží budovu pohromadě. nastudovali tohle galapředstavení a začnou jezdit po soutěžích a dalších rozličných vystoupeních. Trenérky, návrhy kostýmů, vše z vlastních zdrojů. Líčí mi jedna z nich: zkoušíme, vymýšlíme choreografii, pak skicák, tužka a napadá mě náčrt kostýmu, který je úměrný věku i pohybů přede mnou. Pak nastoupí profesionální švadleny. Já stačím jen postřehnout, že nejmenší děti v bílém, což jim velmi sluší a pak nastupuje barva, ke kostýmu patří i kloboučky, i plyšák, či něco jiného do rukou. Fantazie umocněná, jejíž název, já vychovaný rock'n'rollem, nedovedu popsat.Tréninková dřina, obětavost trenérek, i rodičů. Přivézt, odvézt, kostým zaplatit… Zbytečně Marek, moderátor vyzývá k potlesku. Potlesk přichází i z nabitého balkónu, je vyvolán rytmem hudby. Pohybové bláznění přechází na rodiče i prarodiče.

A tak postávají už před zavřeným sálem. Společně hodnotíme. Pokud tančíme, je nám dobře.

proChor

Bohumír Procházka