Divadlo Líšeň

Indická princezna Sávitrí ve Valdštejnské Lodžii.

Velký indický epos Mahábharáta vznikal někdy mezi čtvrtým stoletím před a čtvrtým stoletím našeho letopočtu. Když se zeptám tvůrců představení o princezně Sávitrí, tak povědí, že přestavení hrají asi čtvrt století a odhadují asi 500 jeho repríz. Ocenění, které se princezně dostalo, najdete na stránkách Divadla Líšeň. Přátelství mezi divadlem a Lodžií traduje se od příchodu kastelána Jirky Vydry před 12 léty. Ale znají se už dávno.

Není divu, že hra o Sávitrí otvírala v pátek 7. července nově postavený sál odedávna příznivci lodžie nazývaný Theatron. Ano, smlouva se stavební firmou má napsaný datum předání listopad roku 2021. Nebylo na místě zabývat se tím, proč takové zpoždění. Ani kdo vybral firmu a smlouvu podepsal.

Přípitek a Jirkův projev byl neformální, stručný, jak v Lodžii bývá zvykem. Hlavní je, co se v Lodžii děje.

Líšeň je, kromě svého průkopnického konání kočovné divadlo, kde rozdíl mezi kulisáky herci a autory neexistuje, protože není. Režii má Pavla Dumbrovská, hudbu stvořil a provozuje vlastnoručně vyrobenými nástroji Luděk Vémola. Oba jsou zároveň herci, Pavla za scénou, Luděk vypravěč a muzikant.

Stínové divadlo, kde barvy a loutky Evy Krásenské a Martina Ondruše už samy o sobě přivodí náladu. Barvy a jednoduchá scéna Jany Francové ji dokreslí. A teď nový, zcela nabitý Theatron se stupňovitým schodištěm.

Pozoroval jsem děti v první řadě. Některé sedly si na zem, aby byly příběhu blíž. Jejich pootevřené pusy byly nejlepším komentářem a kritikou. A my? I nás zaujal příběh starý dva tisíce let. My, kteří se pyšníme bůhvíjakými vymoženostmi moderní techniky. Žasneme nad tím co dovede plamen svítilny, barva a jednoduché přívětivé tvary lidí a přírody kolem nás stínem na plátně zobrazené. Posloucháme hudbu kmitající struny, či rozeznělých vodovodních trubek, nikterak nenaladěných, posloucháme hudbu staré rámové pily.

Je štěstím, že cestou domů do Jičína vede nás 1000 valdštejnských lip. Do našeho upospíchaného bláznivého světa těžko se po takovém představení rychle vrací.

proChor

Bohumír Procházka