Divadlo na skautském táboře

Za skauty s divadlem

Zeleným autobusem do zastávky Samšina odbočka, pak 90 m nahoru a 45 dolů. Metrů výškových na skautský tábor do Netolic. Plus 10 kg náklad divadla. Plus 25 celsiu. Kolik roků takhle jezdím?

Tenkrát ještě Ondřej s Kájou nebyli svojí. Ale mám fotku jak večer při kytarách a lucernách tancovali mezi stany a Káje vlály dlouhé vlasy. Teď mají tři děti a nejčerstvějšímu jsou 4 měsíce. Všichni jsou na táboře.

Stavím divadlo, dlouze mi to trvá, chci tam mít všechno, zejména jak jsi Jákob, který čerpá vodu ze studně. Povedlo se skauti na karimatkách na travnatém přírodní amfiteátru. Drůbková polévka a vepřové s knedlíkem a zelím. Zelí můžu dostat kolik chci. Skvělé.
Po obědě prohlížím tábor, všechno při starém, jen postavena nová dílna perfektně vybavená nadřadím. Nové ještě to že se čerpá voda ze studánky až do kuchyně. Pitná. Dobrá. Tábor stále bez elektriky, proč taky? Umyvárka, místo kohoutů jen kolíček v hadici. Sprcha s teplou vodou, stačí se zatopit a napumpovat ručně.

U stožáru zaseknuté sekerky. Tři Orlí péra: 24 hodin nebýt nikým spatřen, včetně přespání venku, za druhé vydržet 24 hodin nepromluvit. Za třetí 24 hodin nejíst.
Po krátkém odpočinku, každý si dělá co chce, slyším u i údery sekerou a zvuk lopaty, jde se na koupaliště do Rakova. Já s kuchařkami kávu a vzpomínky. Jóža Stránský, jeden z těch, bez kterého by tábor nebyl táborem. Pak paní, Holanová která vedla skvělé zájezdy Červeného kříže, pečlivě připravené. Teď má už 90 roků.

Mám sbaleno svých 10 kg, převýšení opačně, vedro. Jedu bez trika, a vychutnávám si pohled na Trosky tři sjezdu ke státní silnici. Pohled na který se nezapomíná . U boudy na zastávce zaparkujem káru a mě. Sedím ve stínu, pozoruji jak sviští automobily velké i malé. Některé mají 4, jiné 10 kol. Nezávidím. Proč. V klidu si tady přemejšlím. Ani jsem neměl čas zjistit, jak se divadlo líbilo. Popovídat si. Hnali na koupaliště.

Nějak mi vůbec nevadí, že, tříkolka, nemá motor. Zelený autobus mě s ochotným řidičem, to zdůrazňuji, protože to je zvláštnost, zaveze do blízkosti Veselky. Podařilo.

Vždyť ke spokojenosti stačí tak málo.

proChor

Bohumír Procházka