Fejeton: O autech a náladě..

Sedím u silnice

Dohrál jsem divadlo na skautském táboře. Spokojen. To se pozná, jestli diváci mají zájem. Za ta léta už to poznat umím. A dostal jsem dobrej oběd - nějakou zeleninu, ani nevím jakou.

Sbalil jsem scénu a rekvizity, naložil na svou tříkolku, které říkám kára, a tlačím po cestě k silnici. Scéna + rekvizity dávají víc než 10 kilo. Kopec velký, cesta špatná. Po silnici už nádhera. Trosky a vůbec všechna panoramata uchvátí i po létech. Jen je potřeba si včas uvědomit, že tu jsou taky zatáčky.

Zdá se to málo pravděpodobné, ale teď sedím na schůdku zastávky Samšina odbočka a čekám na autobus. A přemejšlím. Po silnici frčejí auta a já přemejšlím, ač nejsem v hospodě. Není to divný? Ale divný lidi mají zákonitě divný myšlenky. Ani nepospíchám, aby ten autobus už přijel.

Jak ty auta. Ředitelství silnic a dálnic dělá sčítání dopravy a tam lze najít, že dle posledního čítání v roce 2020 projede okolo mně v denní době víc, než 644 aut za hodinu. To je 11 za minutu, to je za pět vteřin auto. Velký, nebo malý, nebo motorka. Auta jezdí i v noci, to jest v průměru 141 za hodinu.

Kdysi uměl jsem z toho vypočítat hluk a porovnat ho s předepsanou hodnotou a hned jsem věděl, jak mi ten hluk škodí. To bylo, když jsem dělal na hygieně. Teď sedím na zastávce a čekám, jestli mě autobus s károu vezme. Jezdím sockou, abych viděl, jak žijou chudý lidi, ostatně auto stejně nemám. A chudý jsem taky. Český divadelník Matěj Kopecký, jezdil s koníkem a vozem.

A okolo něj nehvízdly auta fíí, fííí. Jo, když jsem pátral o průjezdech, dozvěděl jsem se, že sčítání prokázalo, že počet aut od roku 16 stoupl na silnicích za 4 roky o 10 procent. Zajímavý, že víc stoupla auta velká, nákladní. Mají pět náprav, dělaj strašnej rámus. Kdybych jel do Jičína károu a auto mě přejelo, tak kdybych pod pátým kolem už byl placatej.

Koukám na ty auta. Lidi mají karavany, v nich televizi, záchod, sprchu, psa a fňukaj, jak je drahej benzin. Někteří možná s sebou vozej i malej brdel - bordýlek. To je dnešní svět. Já si na něj koukám sedíc na schůdku zastávky Samšina odbočka a těším se na Veselku, nebo do Hanoje na pivo.

Přijel zelenej autobus a vzal mě. Co mi chybí? Už za chvilku budu propíjet honorář, kterej jsem nedostal. Vlastně dostal. Máme, já a moje kára, z dnešního dne docela dobrou náladu. A nepíchli jsme.

proChor

Bohumír Procházka