Jičínské hostince očima Václava Vika
Pan inženýr Vik je stavař a proto zná Jičínské budovy. Už má taky svá léta a dobrou paměť, takže na mnohých pracoval, mnohé prošel. Kdo nechodí do hospod nežije. Přes to mu příprava přednášky, které říkal Povídání, dala nesmírnou práci. Musel ledacos nastudovat, musel mnohé hledat - kde ta která hospoda opravdu byla, když o ní našel jen písemný záznam? A on ještě pokud sehnal, doložil nejen současnou fotku, ale i fotku historickou.
Takže dobře volilo jičínské Tyflocentrum, když ho 12. října pozvalo. A on se odměnil téměř tříhodinovým poutavým vyprávěním. Tyflocentrum se stará o osoby se zrakovým postižením. Vždycky ve středu zve své lidi na schůzku. Buď připraví vlastní program, nebo někoho pozve. Nebo celou skupinu zve někam na výlet, či návštěvu. Takže i lidé se špatným zrakem se nenudí. Na setkání nesedí nasucho, pije se káva, či cokoli jiného. Ale vraťme se k čtvrtku 12. října.
Hospod bylo mnoho, fotek ještě více. Někdy posloužily i pohledy shora. Často vstupovali posluchači do děje a dohadovali se, zda je to, či ne onen dům. I ke sporům docházelo. Ale produktivním. Hospoda, někdo říká hostinec, restaurace, či jinak je místo, kterým prochází historie. Takže jsme se dozvěděli, že kupříkladu v hostinci Koruna byl v roce 1942 založen jičínský rybářský spolek. Že Veselka byla úplně někde jinde než na rohu, jak se dnes říká. Tenkrát to bylo u Efenberků. Protože hospody se často nazývaly podle majitelů. Tak bývala hospoda u chudých Žďárských a bohatých Žďárských. Snad nejvíce názvů měl dnešní hotel Paříž. Kdo by je uměl všechny vyjmenovat. Skvěle to pojmenování vystihuje, jak se měnila naše společnost. Mnohé hostince pamatují, že tam byli naši prezidenti. Masarykova přednáška v Paříži prý měla tolik posluchačů, že se téměř nevešli. V Praze vysvětloval Miloš Zeman, že on už pije něco jiného než pívával. Už jsem zapomněl, jak to bylo s Becherovkou. Ostatně soudím, že věrnost hospodě je dnes věrnější, než věrnost politické straně. Hospody představují stálost. Když byla hospoda z nějakých důvodů zavřena, pili věrní štamgasti doma vodu.
Musím přičinit jednu zkušenost zdravotní. Když se mi objevily žaludeční vředy, pravil pan řidič Sýkora: Kdybys chodil častěji do Baťáku k Haknovi na Smíchov, nemusel jsi teď trpět. Když průkopník dálkových pochodů český básník K. H. Mácha plánoval své dlouhé cesty, bral sebou kamaráda, jehož strýc byl sládkem.
Pan inženýr Vik jasně dokázal, jak málo je dnes v Jičíně hospod, proti časům minulým. Možná, kdyby ten pokles nenastal, nebyli by dnes lidi na sebe tak protivní. Ale to už jsou úvahy autora tohoto článku.
PS Pan stavitel podal úžasný přehled. U některých hospod jen krátce se zmínil o jejich historii, majitelích, o tom, co se tu událo. Bylo by krásné ve věci pokračovat a připravit Příběhy jičínských hospod. Některých, vybraných. Doplněné fotkami, či obrázky, které by ten příběh, tu jejich historii, ilustrovaly.
proChor
Bohumír Procházka.