Kniha Alžběty Dvořákové

Bjetky první kniha

Kniha Alžběty Dvořákové jmenuje se Zpravodaj berlínský stážistky. Ne úplně obvyklý název. Ne úplně obvyklé jméno autorky. Ta neobvyklost je v tom, že Bjetka se mezi přáteli nazývá Bjetka, protože tak se její jméno, které má v občance, obvykle vyslovuje. Takže co je normálnější?

Aby někdo napsal knihu, zároveň byla to diplomka, kterou si samostatně napsal, graficky vypravil, ilustroval, zařídil si pomocí Erasmu odbornou stáž v Berlíně, po Berlíně jezdil na kole, všechno si to písmem i obrazem dokumentoval, na to musí být Bětka Bjetkou.

Neumím se pohybovat mezi světem Bětčina věku, ale přesto viděl jsem jí už mnohokrát. Například, když se v Jičíně vytvářela informační tabule na promenádě u hřbitovní zdi, zpracovala ji výtvarně Bětka. S námi starci zacházela vlídně. A my jsme museli nakonec usoudit, že to vymyslela dobře. Když jsem se zúčastnil masopustu v Robousích, jedním ze stěžejních muzikantů v kapele byla Bětka. A neupejpala se, protože v Robousich byl správný staročeský masopust. A to znamená, že hospodyně vystoupily před svůj grunt a nabízely. A Bětka se neupejpala, kapela se neupejpala, a její saxofon zněl, právě tak, jako ostatní nástroje. Dobrá staročeská muzika se vším všudy.

Není toho nějak moc, na jednu Bjetku? Až přečtete, posuďte sami. Bjetka s diplomkou úspěšně odpromovala a může si říkat Magistra Umění. V soutěži Book in Progress získala papír na produkci celé knihy zdarma, a potom i Nominaci na Národní cenu za studentský design. Kniha už se prodává. Vyšla relativně vysokým nákladem. A Bjetka učí se pomocí univerzity praktického života nakladatelské a distribuční práci. Jako F. L. Věk roznáší a rozváží knížky po vlasti.

Obsah knížky nebudu tlumočit, to učiní si čtenář. Zážitky, postřehy, dopisy a jiné. Prošla se po Gitschiner Straße (Jičínské ulici), o které píše Jaroslav Rudiš. Jako spisovatelka Dora Kaprálová jezdila po Berlíně na kole... Otáčím list v knize, obrázek cyklisty rozvážejícího děti do školy pomocí kola jako pekař housky. Na káře je nápis Putin go home.

Dostalo se mi také významné pocty, směl jsem si listovat v tlustém deníčku (jakoby formát k špalíčku), 5 cm lidského života, zaznamenávaného každý den. Formou grafickou. Již samotné rozhodnutí, ale hlavně dodržení, charakterizuje člověka – autorku. Obrázky, skici, pérovky, jiné projevy člověčího UMU. Má autorka výhodu, nemusí zde psát. A je tu otázka, zda nahradí grafický projev písemné vyjádření. Obrázky, jednoduché skici, jen výjimečně jednoslovní vyjádření. Tady například věrná kresba stolní společnosti. Tady kolektivní portrét. Angažované umění. Oranžová čmáranice, všelijaká čára, jejich překlad zná jen autorka. Jeden deníkový záznam zdá se mi být jakýmsi krédem, úkolem, předsevzetím. Je tam šest přihrádek jakési kartotéky a prozradím jen některé: Udržet pořádek. Udržet vztahy. Jíst – spát. Vztah umělce k okolnímu světu má mnoho podob. Tak si ho užívejme. Užívejme si autorku. Třeba jednou deník vyjde.

Knížka Zpravodaj berlínský stážistky je v Jičíně k dostání v pražírně Krok, v Knihkupectví u Pašků a taky v knihovně Václava Čtvrtka.