Kouzlo Skotských ostrovů

Michal Šperk, který vystavuje své fotky s názvem Skotsko do konce října v kavárně Amos, pracuje v týmu. On exponuje, jeho přítelka Michaela Letošníková popisuje. Pozná se to na první pohled. Popisky u fotek jsou neobvykle dlouhé.

Michal to ví, zná, ale Michaela přemění do slov. Potřebují ty barevné fotografie slova? Jak pro koho. A v tom je půvab. Vnímavý návštěvník popíše si fotku sám. Fotografický jazyk Michaela je stručný. Tím výstižnější. Lidé nepřekážejí. Na fotkách nejsou. Ale život v pohybu tu je. I když tuleni mají nehybný, až líný pohled. Všechna zobrazená fauna setrvává uprostřed přírody.

Kdybychom použili člověčí terminologii, napsali bychom: "Laň se zastavila, zamyslela." Přemýšlí laně? Jen kytovec v moři je v pohybu. Vše ostatní bez spěchu. Jezdí se Michal a Michaela na skotské ostrovy léčit klidem? A proč právě Skotsko? Zastaví uprostřed přírody, tam žijí, nocují. I pracují na svých počítačích. I tam jsou spojeni se svým pracovním světem doma v Česku. Jiným, než fotografickým

V portfoliu vystaveném nejsou domy ani lidé. Neptám se Michala proč. Není to kvůli tomu, že u Amose je málo výstavní plochy. Soudím, že výběr je autorovým vyznáním. Tohle mne zaujalo. Tohle je Skotsko. Přesněji skotské ostrovy. Popis obstarává Michaela. Dobré rozdělení práce v mini týmu

Tenhle miniaturní tým má svůj promyšlený scénář cest. Netouží dokumentovat, divákům předat, encyklopedické poznání země, zemí stylem: A jedeme dál.

Ale novinář, který si představuje život v uzavřeném prostoru, karavanu, v uzavřené skupině lidí, skupině dvoučlenné, neodolá. A zeptá se: "Taky jste se někdy hádali?" "Ano, hádali."

Obyčejní lidé. Ale přivezli a vozí z cest pozoruhodné poznání.