Krajiny Hany Vaňkové

Tahle výstava má příběh. Na jedné vernisáži, když odezněly proslovy a lidé drželi se svých skleniček, osaměle postávala mezi už opuštěnými obrazy nenápadná dívka. Chvíli trvalo, než jsem ji rozmluvil. Já větu, ona slovo.

Řekla mi, že taky maluje. Zmínil jsem se před ní o prostorách Židovské školy a doporučil jí ať zavolá Ivaně Jindrákové.

Když pak viděla prázdný výstavní prostor řekla: "Myslím, že Židovská škola má moc příjemnou atmosféru sama o sobě a mohla by být využívána daleko více." Přišla pozvánka. Nabídl jsem, že pomůžu s instalací. Nic. V sobotu 2. září jsem šel na výstavu.

Tentokrát Hana v parádních černých šatech, okolo rodina a přátelé. I úplně malá holčička pobíhala mezi obrazy. Správkyně Židovské školy Ivana otevřela výstavu. Hana se rozmluvila až v hloučku přátel po koncertě.

Ale nejdříve zahrál kytarista Matouš Svoboda na basovou elektrickou kytaru. Volně. Improvizovaně. Mezi dílem na stěnách to nemohlo být jinak. Hudba zněla náležitě. Skvělý výběr.

Malířka Hana vystudovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale zázemí pro její studium bylo širší. Kupříkladu i ve Zlíně, odkud pochází. Ano tvoří, maluje. Ale zdrojem obživy je pro ni francouzština a francouzské reálie. Který malíř, chce-li tvořit podle svého a neustoupit komerci, či pokleslému vkusu, malováním se uživí?

Cestuje, musí cestovat. Získává tak inspiraci ke své tvorbě. Při pohledu na vystavené dílo je to jasné. Ne, neroztáhne malířské štafle před objektem. Možná ani při prohlídce města, či krajiny v té chvíli přítomnosti, že má před sebou námět. Jakmile ví, vrátí se k barvám a tvarům po časové odmlce.

Aha. Já to neuměle píšu a uvědomuju si – tohle je kumšt, umění. Záznam v hlavě, možná i jinde, třeba v duši, prostě v člověku. Který promění se v namíchání barev, pak v tahy štětce, pak v olejomalbu. Jak prosté. To přece každý může zkusit. Ale jen málokomu se pak podaří, že stojím před dílem v němém úžasu. Nebo si po moderním způsobu řeknu – týý vole.

Tak právě takhle jsem dopadl na výstavě olejů Hany Vaňkové. Dík, Hano, Haničko.

Výstava bude otevřena So-Ne 10-16 hod a po telefonické domluvě, 605 584 664 kdykoli.

proChor

Bohumír Procházka