Křížová cesta totality
Je pátek 24. února 2023. V Porotním sále jičínského zámku rovnáme 17 obrazů Michaila Ščigola, aby jejich pořadí bylo správné. Po kolikáté už držíme je v ruce a na Michaila vzpomínáme. I na to slovo totalita, kterou známe z vlastní zkušenosti. Nejvýstižnější slovo - angažované umění.
Zanechaly ty obrazy výraznou stopu. Martina Komárková napsala k obrazům básně. Ke každému z těch příběhů cesty s křížem na Golgotu. I o tom, kolik takových cest zaznamenala naše historie. A tak v roce 2010 vydali s Michailem krásnou modlitební knížku, v kůži vázanou.
V tuto chvíli, má Modlitebník pokračování. Skupina okolo zpěvačky Lenky Nemečkové připravila z Modlitebníku audiovizuální pásmo. Texty převedla na písničky, a těď v Jičíně hrají a zpívají.
Kapela přijíždí. Prohlížejí sál, procházejí znovu obrazy, fotograf chystá techniku. Hans Karlsen zkouší klavír – spokojen. Lenka Němečková má obavy z akustiky sálu. Ubezpečujeme ji, že až se sál zaplní lidmi, bude to dobré. Bylo. Sylva Jablonská doladí violoncello, má chvíli na povídání.
Skupina se sešla nad projektem, ač každý odjinud. To tak mezi muzikanty bývá. Vzájemně se znají už déle. Sylva hrávala s velým orchestrem, Ale líbí se jí ona různorodost. Může si vybrat spolupracovníky i témata, která nastudují. Po odeznění jde do dalších projektů. Taky učí, Zabývá se i produkcí.
Hans Karlsen přijel jen s větším tabletem, Ukazuje, že svazek not by byl takhle tlustý. Takže při hraní občas přepíná stránky partitury jednoduchým ťuknutím prstu. Z jeho slov je zřejmé, co pro něj tvorba hudby znamenala. Novinář začíná být hrdý, že může hovořit s českým skladatelem.
Zpěvačka Lenka Němečková je z Rokycan, kde vede ženský sbor. Zabývá se i hlasovou terapií a muzikoterapií. S Michalem Ščigolem znala se delší dobu, kdy měl pražský ateliér. Tady vznikla ta skvělá myšlenka o spojení obrazů a písní.
Najednou dámy v parádní černé. Miloš Starý, kamarád Michaila a opatrovatel jeho obrazů, vysvětluje vznik pořadu a vítá hosty.
Když přijal Michail úkol namalovat Křížovou cestu totality pověděl: "Je to vyprávění o duchovní atmosféře života lidí ve společnosti kde vládne totalita s její snahou lidi umlčet, vzít jim víru, schopnost vidět a slyšet, odejmout jim právo na sebeurčení a seberozhodování. O společenství, kde vládne strach pocit bezmoci a bezbrannosti."
V roce 2010 napsala Martina Komárková k obrazům, k jednotlivým zastavením básně. Dnes sedíme pře obrazy a posloucháme, jak Lenka ty básně zpívá, Sylva a Hans hrají. Sedíme před 17 obrazy díváme se, posloucháme. …
Modlitebník je příkladem kulturního konání, které nezačíná příchodem do sálu a končí potleskem. Bylo skoro osm, lidé setrvávají. Obcházejí znovu obrazy. Povídají si. Sešli se tvůrci s přáteli. Ano, i když přišlo okolo 50 diváků, očekávali pořadatelé ještě víc. Byly nedostatky v propagaci akce. Možná někteří zklamali. Je škoda, že nastal obvyklý jičínský problém – ve stejný datum a hodinu byly dva koncerty. V té obě byl v synagoze koncert barokních písní Barbory Vackové a Barbory Hulcové.
Lenka zhodnotila: "Tady v Jičíně máme daleko lepší pocit, než když jsme hráli v Praze."