Lodžie divadelní

Již dvanáctým rokem proběhl ve Valdštejské lodžii od 7. do 9. listopadu divadelní festival Malá divadelní inventura. Pojďme na první den.

Už půl hodiny před zahájením divadelním byli všichni návštěvníci pozváni na hostinu - tajemný gastronomický rituál. Členové Valdštejského imaginária, všichni v černém. Napekli i naservírovali neobvyklou hostinu. V ztemnělém prostoru Oktogonu na velkém stole uprostřed s rozepjatýma rukama ležel člověk. Jedlý člověk. Chutný. Nožů bylo dostatek. Jakož i kalíšků s pitím.

Divadlo Reoberta Smolíka, Lukáše Jiřičky a Veroniky Svobodové v Theatronu na Pitvu připraveno.

Divadelní scénou je stůl. Dřevěný. Na stole je postava – zatím zakrytá. Dřevěná. Robert odkryje, začíná pitvu. Pečlivě vybírá chirurgické nářadí. Citlivě řeže, ukazuje divákům. Postupuje jednotlivými částmi těla. Malými i velkými. Jednotlivými i násobnými. Přeruší práci. Zalistuje v knize … .

Občas stiskne knoflík černé skříňky. Občas lidská řeč, občas hudba. V té skříňce skryti ostatní autoři, tu nepřítomní.

Diváci věnují se pitvě. Škoda. Hovoří Jan Jesenius (První pitva u nás) Jindřich Štýrský (Surrealista, přítel Toien) Jaroslav Durych (Vojenský lékař, autor Bloudění) , Václav Karel Holan Rovenský, žák jezuitského gymnázia v Jičíně). Zní i zpěv, dívčí sbor Lada. Ale diváci se více zabývají pitvou.

Divadlo jako souhrn rozličných druhů umění.

Po představení zůstávají diváci okolo scény. Robert ukazuje, vysvětluje. Zejména dětem se nechce domů.

Poněkud jiný typ divadla. Roberta lze řadit mezi představitele onoho typu.

Nanako Ishida

Ano, japonské jméno. Už na Slavnosi stromů byla součástí týmu, který připravoval scénohrafii. Teď, po skončení divadla, hledáme místo, kde si můžeme v klidu popovídat pro noviny. V kuchyni sami. Vytváříme místo u plného stolu, Ptám se, píšu poznámky, Nanako trpělive respektuje mojí pomalost. Já kulím oči. Tahle šestačtyřicetiletá dívka má vystudované tři vysoké školy, z toho jednu u nás.

Zalíbila se jí ilustrace Alenky v říši divů Dušana Kállaye a rozhodla se v jeho ateliéru na VŠVU v Bratislavě studovat grafiku a ilustraci. Při tom a potom mnoho dalších. Ilustrací, jiných výtvarných počinů. Dílo Jiřího Wolkera ilustrovala v roce 2010 Plzni se podílela na divadle o gymnastce Věře Čáslavské. Dále ilustruje u nás i v Japonsku. Vypráví mi o knížkách Boženy Němcové. Jednu ilustrovala. Já jí povídám o tom jak ji domažlické ženy pomlouvaly, že měla ucourané spodničky. Och, když umělci grafici zavadí o divadlo, jsou z nich universálové. Pro lodžiové Divovánoce chystá i své divadlo.

Proč žije v Česku? Libí se jí tu. Větší klid, než v uspěchaném Japonsku. Hezká příroda … . Před rozloučením napsala mi Nanako do telefonu japonsky: MILUJU LODŽII. 私はロッジアが大好きです.

proChorBohumír Procházka