Noc Kostelů v Kozojedech

Obcí, které se jmenují Kozojedy, je v naší republice celkem sedm. Ale ty, které leží na Zábědovském potoce jen jedny. Mají 198 obyvatel, starostují si samy. Je tu pěkná škola, ale prázdná. Pardon, právě je tam výstava betlémů, kterou pořídil pan Hykyš. Kde jsou ty časy, kdy do měšťanky scházely se sem děti z okolních vesnic.

Má však vesnice krásný roubený kostel z roku 1689. A vedle něho roubenou osmibokou zvonici. Nádhera. Vždyť jen vylézt ke zvonu byl zážitek. Nejen kvůli výhledu. Tesaři v 17. století byli mistři svého řemesla.

Občané se starají, a tak došlo v poslední době ke statickému zabezpečení stavby kostela. Kostel žije ku prospěchu obce i okolí. V roce 2017 vznikl spolek Stříbrný zvon, vycházejí spolkové noviny. V kostele konají se mše i koncerty.

Není mnoho tak malých obcí, které se přidávají k Noci kostelů. Ta noc, která se konala v pátek 10. června, měla pestrý program, přišla a přijela spousta lidí..

Program zahájila rodinná neprofesionální kapela z Podkrkonoší, jak se zpěvačky a zpěváci představili. Prostě si mladí křesťané doma při kytaře zpívají. Lidové i křesťanské písně. Pro potěšení z dobré české muziky.

Pan farář Robert Pieterzak z Kopidlna promluvil pak na téma rodiny. To nebylo kázání, jen úvaha, promluva, která začala rokem 450 před Kristem. A kdyby kázání, tak co. Jsme v kostele. Pan farář tím jenom připomněl, jak často dnes lidé z náboženského světa mluví dnes o tom, co se u nás děje. Většinou moudře. Jejich vyjádření nemá důvod komusi cosi vnucovat. Poví názor. Klade otázky.

Malá scéna Divadla Pod Petřínem přednesla pásmo, s odvěkým tématem sporu o jablko. Pražáci ukázali, že to nemusí být jen mladí, kteří dělají divadlo.

Pan Miroslav Hykyš, který má doma ve Velešicích malé muzeum zemědělského nářadí a zabývá se teď hlavně betlémy, pověděl pak o historii kozojedského kostela Svatého Václava. I o velké krádeži některých soch z jeho výzdoby.

Z Beskydských hor přijela se svou keltskou harfou písničkářka Jana Bauerová. Milá dívka způsobila na závěr večera příjemné pohlazení na duši. Nejsme zvyklí, aby se písničkářka sama doprovázela na harfu. I když, pravda, na závěr vzala kytaru, šla mezi lidi a ti pak refrémy zpívali s ní.

Nemohlo být lepší zakončení povedeného setkání.

proChor

Bohumír Procházka