Novopacké sbory

Je čtvrtek, sedmadvacátý den měsíce dubna 2023. Začíná se stmívat, protože je dvacet hodin a čtvrt. Gymnázium a SOŠPg Nová Paka svítí. Nebývá zvykem, aby se žákyním a žákům nechtělo ze školy. Ta chvíle nastala.

Za pár dnů přijdou do školy parádně oblečení, protože maturita je událost. I dnes je velká část v černém. To je totiž, spolu s bílou šálou oblečení pro školní pěvecký sbor. A velká část školnho sboru je ze čtvrtého ročníku. Ročníku maturitního.

A tak si naposledy spolu dívky zazpívaly. Pardon, je tu i spolužák clapec. Konec má v sobě vždycky určitou nostalgii. Kdybyste se teď dívek, i jejich spolužáka zeptali, přiznali by, že ty čtyři roky byly skvělé. Potvrzuje to například výstava maturitních prací z výtvarné výchovy. Ano, tohle umí ty dívky, které do budovy před čtyřmi roky vstupovaly. A s potěšíním a právem říkáme – tohle se tu naučily. Proto tu poněkud posmutněle, ano i slzavě stojí. Ale život jde dál … .

Škola už tradičně tohle období pořádá Paka Jarní koncert pěveckých sborů. A my se díváme a divíme, jak mnoho se v Pace zpívá. Devět sborů se představilo. Od sborů školek mateřských, přes zpěváky škol základních, až po Hlas - smíšený sbor při MKS Nová Paka.

Vyjmenované pořadí skvěle předvedlo, jak se mění dětský hlásek ve školený hlas mužský i ženský. Jak hudba kultivuje. I čtyřleté děti nastupovaly na ona prkna, která znamenají svět, s vědomím vlastní oprávněné důležitosti. Děti pečlivě upravené, některé školy jednotně oblečené. Nádhera. Rozjívení kluk, dívka, vstupují do jiného světa. Poznávají, že život je i někde jinde, než u mobilu, či televize.

A paní učitelky? Jak jim záleželo na tom, aby všechno klaplo. Aby ukázaly svou práci, tolik důležitou a ne vždycky dostatečně ohodnocenou. Žluté kytky byly zaslouženou odměnou.

A největší překvapení přišlo nakonec. V programu bylo uvedeno Společný zpěv sborů. S paní učitelkou Lelkovou jsme napočítali jsme 160, zpěvaček a zpěváků. Možná číslo nepřesné Ale co na tom záleží. Společný zpěv sborů tak často nebývá. Paní sbormistryně Matějovská se na podium nevešla. Musela do sálu do uličky mezi diváky. A sboristé na pokyn poklekali aby bylo vidět na všechny hlasy v tolika řadách. Zážitek, nad kterým se slzí. Takhle se léčí "blbá nálada" na kterou někteří dnes fňukají.

Na chodbě potkáváme pana ředitele Matějovského : "Všechno dobré, ale ztratil se jeden mikrofon." Smějeme se. Kolik asi všelijakým mikrofonů a jiných věcí se asi ztratilo, kolik problémů nastalo, za jedenadvacet let po které vede pan ředitel Pavel Matějovský tuhle školu. A vede ji dobře. I ten mikrofon se nakonec našel."

proChor

Bohumír Procházka