Otvírák

 Otvírák – vzpomínka na padlé z Obrany národa

Vlastně to začalo dopisy ze Švýcar. Joe Hakl, jičínský rodák navrhl, aby se po jeho předkovi, který byl popraveným členem odbojové organizace Obrana národa pojmenovala ulice. Nedařilo se, dopisů s cizokrajnými známkami přibývalo. Nakonec v Jičíně rozhodnuto, že popraveným členům obrany národa bude odhalená společná pamětní deska. Korespondenci vedly Prochoroviny, na které se Joe obrátil, protože noviny v civilizované společnosti nejsou jen zpravodajstvím, ale i kulturním činitelem. Do hry vstoupila Jičínská radnice, na kterou se Prochoroviny obrátily. To už se začal psát rok 26. Nastala událost, kdy se setkala Občanská iniciativa s úřadem. Pořízení pamětní desky otevřelo další konání. Zdaleka nejde jen o slavnostní akt s projevy. Co my víme, jak probíhá hrdinství členů organizace obrana národa? Málo víme o tom, jak se u nás žilo v protektorátu. Víme i to, že mnoho lidí se k událostí nechtělo vracet.

Prochoroviny se proto začaly zabývat hrdinstvím členů Obrany národa. Událostem válečným. Ale hlavní, co je a o co mi jde, je připomenout hrdinství lidí, zavzpomínat, a to bych snad měl napsat i velkým písmem, Jak se žilo za války. Ano hlavním cílem je připomenout ty lidi a připomenout, co to byl protektorát Čechy a Moravy, co znamenala okupace, válka. Chceme s Danielou (kamarádka, kterou vyučil divadlu Martin Zajíček) připravit pásmo o tom, jak se v té době žilo a jak konali lidé. Proto objíždíme já a moje tříkolka po Jičíně a okolí, sháníme pamětníky, zejména příbuzné těch, kteří byli popraveni. Píšeme, telefonujeme. To je hlavním cílem. Odhalení pamětní desky to bude doprovázet. Navrhuji, aby jména těch popravených vyslovily děti. Symbol. Čest. Možná si mnozí při té příležitosti uvědomí, že existovala úplně jiná doba, než v jaké oni teď žijí. Proto se hádáme s Danielou při vytváření scénáře – pásma o tom, jak se tenkrát žilo. Proto jsem listoval jičínskou kronikou. Rok 1939 až 1943 váží víc než 10 kilo. Proto jsem jezdil já a moje tříkolka po ulicích Jičína i okolí, zvonil na zvonky a snažil se kontaktovat pamětníky, konkrétně pozůstalé. Byla v tom i korespondence z Německem a se Švýcarskem. Byli jsme dva a dva nezůstali. Pomohli kamarádi, pomohly i některé organizace. Chceme poděkovat například Regionální muzeu v Jičíně, Státnímu okresnímu archivu v Jičíně a dalším. Skvělí lidé. Pomohli a nepotřebovali k tomu písemnou žádost. Práce divadelní, práce badatelská. Jsme v ní laici. Jsme překvapeni, jaká je to zajímavá a užitečná práce. A důležitá. Někteří naši přátelé posílají nám příběhy z války. I když se netýkají přímo organizace Obrana národa, jsou zajímavé a poučné.

Hlavně potěší nás, pokud děti budou vnímat a pochopí. Pochopí i to, jaká je to blbost, malovat na dveře záchodku hákové kříže, nacistický symbol. Budeme jezdit po Jičíně a divadlem vyprávět. Co znamená válka, hrdinství. Jak se dovedou lidé zachovat.