Poustevník

Poustevník v Lodžii ožil

Už pátý poustevník v stoleté historii odhalen byl dne 12. Listopadu, to jest v sobotu v grotě, tedy umělé jeskyni, blízko Valdštejnské lodžie v Jičíně. Zub času i zloba lidská zapříčinila, že Robert Smolík musel pracovat s náčiním dřevo-sochařským, aby figura kajícníka a muže moudrého s knihou na kolenou zaujala své místo. Materiál získal z poraženého jasanu v Libosadu. Pracoval tam, dílo dokončoval v Jezuitské koleji, která dnes přezdívána na Balbineum. Tady podílely se i děti návštěvníci dílny Balbinea. Opatrně, možná spíš symbolicky, leč spoluautoři budou moci hledět a svým blízkým ukazovat místo na soše, na kterém se podíleli.

Symbolika, tradice, znamená v těchto místech mnoho. Generace Jičínské i přespolní chodily sem, a chodit budou, aby sobě zavzpomínali a potomkům ukázali a pověděli o tajemném člověku. Zbožném, přemýšlivém, i kajícném. Možná někteří zamyslí se, kterou že knihu má na kolenou. Bibli? Herbář rostlin, který o svatojánské noci poví o léčivé moci přírody. Prostě Knihu.

Neboť Poustevníků není u nás mnoho. Pavel Kracík, historik, připomněl tři. Sochu s dalekohledem na skále hradu Sloup, kamennou sochu v Plzni. Ale Jičínská má bezesporu nejvíc návštěvníku - obdivovatelů. O tom ostatně svědčí vysoká účast Jičíňáků i přespolních na odhalení, které můžeme nazvat poutí. Balbineum připravilo nejen pohoštění, ale i nabídlo drobné upomínky z dílen v koleji, které vznikaly z práce dětí, které rády do koleje chodily. Ke koupi byly i adventní kalendáře i leporelo - bibliografie Pavla Kracíka s obrázky Roberta Smolíka.

Počasí bylo nevlídné, ale lidé nikterak nespěchali do tepla. Byla to skvělá příležitost si popovídat, zavzpomínat. Diskrétně byl jsem upozorněn na návštěvníky. Neznámé, nenápadné, příjemně. Byli to lidé od pryč, kteří Balbineu, potažmo na Grotu, Poustevníka, přispěli věru nemalou částkou. Činili tak způsobem, aby zůstali neznámí. Protože ta pravá dobročinnost je neokázalá. Ano, tak vypadá význam relativně nenápadných jevů, jakými je Poustevník. Tak pracuje nenápadná skupina lidí v Balbineu. I ostatních lidí v Jičíně, jejichž jména nejsou na plakátech.

A tenhle jev přináší naději tam, kde slyšíme hořekování nad tím, jak se máme zle a jak je všechno špatně.

Sedmero krkavců (Lodžie - 12. 11. V 15 hod)

Koncem týdne, od čtvrtka do neděle žije Lodžie Úplně Malou divadelní inventurou, jako ostatně činí každým rokem. Sedmero krkavců napsala Božena Němcová, v roce 15 natočila Alice Nelis a do Lodžie přivezlo 5 studentů katedry KALD DAMU. Hráli ve tři, hráli v pět.

Divadlo, jak dnes bývá. U jednoho stolu herci i diváci, v místnosti tma. Malé poutavé tiky, jako stínové divadlo, jednoduché rekvizity, kdy scénu, vodorovnou i svislou, tvoří odvíjená role papíru.

A lidský hlas. Slovem i písní, sólově i sborově. Hodnotou přestavení jen nápad. Nápad, který upoutá. Děti pečlivě sledovaly proměny mála, objevovaly i drobné jinotaje. Protože osvětlení hlavně živým světlem - svíčkou. Ideální podmínka k tomu, aby si děti s rodiči doma o představení povídaly. Tak má být.

Ne polopatismus. Ne přepněme na druhý kanál, do malé hlavičky se další plytké pohyblivé obrázky vejdou. Po takovém divadle je o čem přemýšlet.

Ještě faktická, technická. Pokud by se někomu zdálo, že podobných představení je víc, tož ano. Jsou to klauzurní práce studentů DAMU, kteří zpracovávali stejné zadání. Vnímaví návštěvníci Lodžie poznávají jak se pracuje na Katedře alternativního a loutkového divadla.

proChor

Bohumír Procházka