Setkání loutkařů v Turnově
Loutkaři a jejich divadlo dnes
Třicáté čtvrté setkání loutkařů konalo se o víkendu 15. až 17. března v Turnově. Lákavé. Dosud hraju si sám o konfrontaci s kolegy jsem nestál. Unesu ji?
A tak jsem vstoupil do loutkařského světa.
Turnovské divadlo je pěkné, nad stopadesáti sedadly dva balkony. Spodek i první balkon příznivci loutek zaplnili. Maminky s dětmi, někdy i tatínkové, mezi 13 soubory jeden proChor z Jičína. Jedna jeho scéna na káře, kterou dráha po menším dohadování do Turnova dopravila. Jen proChor přijel se svým divadlem sockou. Český loutkař Matěj Kopecký jezdil se svým divadlem s vozíkem a koníkem.
ProChor zíral. Marionety z loutkařské scény mizí. Kopeckého loutky na provázcích nahrazeny jsou hlavně maňásky. Čest Jičínskému konzervativnímu Srdíčku, které stále postaru. Loutkařina je stále dřina. Přijede soubor, z auta vynosí rekvizity i celou scénu. Pak ji na velkém jevišti postaví. Rychle do kostýmů a tfuj tfuj, za pár minut se hraje. Buď maňásci, nebo rozlišní plyšáci, igeliťáci, polysyreňáci. Téměř vše vlastnoruční, jakož i scéna i scénografie. Často sám herec je loutka.
Rozličná povolání mají čeští loutkaři. Hrají kantoři, pan starosta, úředník i dělník. Řemesla, které herec nezvládal, divadlo ho vyučí. Princip dědičnosti nedovolí, aby divadlo vyhynulo. Babička zaučuje svého vnuka. Starší loutkař se předkloní, když ukazuje, jak byl starý, když poprvé vstoupil mezi loutky. Genddrově je to jasné. Převládají ženy a dívky. Například z Chlumce ze ZUŠ přijely dvě učitelky se svými žákyněmi. A vůbec jim nevadilo, že se před představením vyspí na zemi na matracích ve vlastním spacáku. Divadlo otužuje. Charakterově i tělesně.
Divadlo se vyvíjí. Dřevo nahrazuje polystyren a plast. Z deklamátorů historických her, pamatuju ty starodávné malé knížečky, stávají se autoři a autorky. Vážné mentorování nahrazováno jest jazykem uvolněným. Jen Kašpárek, a legrace zůstává. A láska k divadlu, ke kumštu vůbec.
V přítmí za jevištěm téměř zašlápl jsem skupinu dívek v černém. Seděly na zemi u svých rekvizit, čekaly na první uzvonění svého vystoupení, které se jmenuje Myšky z knížky. Soubor z Jaroměře má dvě části Maminy a s Blechy. K zašlápnutí byly Blechy, povídali jsme si. Blechy jsou děti mamin, ze souboru Maminy. Další příklad toho, jak to mezi loutkaři chodí. Ptám se na zřizovatele. Smějí se. Sami se zřídili, nepotřebují k tomu úřad. Jsou svůj spolek, který nikomu nepodléhá. Utratí tolik, kolik si vydělají, nebo od příznivců seženou. A je to vidno na repertoáru. Divadlo o knížkách. S pomocí diváků, které zvou na scénu i je přiobleču. Agitace – čtěte. Agitace pomocí divadla, pomocí příběhu. Proč je dobré si číst.
Sobotní večer trochu jiné divadlo. Tomáš Hájek z Poniklé přivezl adaptaci románu A. C. Doyle Ztracený svět. Ano v Turnově hrála se na loutkové přehlídce sci – fi z roku 1912. A úspěšně, tedy velmi. Divadlo, které přivezl ponikelský starosta z hor dostalo od poroty hlavní cenu. Právem. Kde jsou časy, kdy pan Hájek jezdil po vlastech se stínovým divadlem pomocí předpotopního epidiaskopu, historické už školní pomůcky. Teď pomocí techniky přenáší na průsvitku text, který na místě píše psacím strojem. A spousta dalších elektrických a elektronických nápadů, které realizuje a na scéně obsluhuje sám. Pardon, zaučuje synka, který pomáhá. A tak se ptám českého politika z vesnice, který tvoří kvalitní divadlo (kolik je
takových?), jestli se nechce profesionalizovat. Zarazí se, usmívá – soudím, že takovou otázku dostal poprvé.
Až v podvečer dostalo se na sedmnáctiletého studenta z Jablonce Josefa Jiskru. Mrazíkova razie nebyla adaptací příběhu Mrazíka a Nastěnky. Byla to politická satira ve které zněla slova jako Gulag, Meresjev, stachanovec. Kdy divák poslouchá kytaru a revoluční píseň Partyzán (Skal a stepí divočinou …). Kde asi Josef slyšel ta slova? Co ho vedlo k tomu, že udělal divadlo o době, na kterou dnes mnozí rádi zapomínají? I tohle je dnes loutkové divadlo a jsem tomu rád, autorovi děkuji.
ProChorovo malé divadýlko nemá ve velkém divadle moc šance. Jedenácticentimetrové dřevěné nebarevné loutky nejsou na dálku vidět. Vděčím porotcům, že mi večer dali mnoho cenných praktických rad. Získal jsem mnoho inspirací a přehled o tom, jak dnes vypadá divadlo. I mnoho silných zážitků. Patří k nim i to, že se mi a mé harmonice část diváků, těch starších, podařilo rozezpívat. Písnička Lásko bože lásko možná některé i roztesknila
Tož jen některé příklady, možná krajní, z Turnovské přehlídky.
Závěr byl vzpomínkový. Přijela paní Helena Mevaldová a vzpomínala na svého tatínka, Františka Nepila. Jeho divadlo Jak Kašpárek Léčil Draka pak Liberečtí sehráli. Na zakončení přišel na jeviště turnovský pan starosta Ing. Tomáš Hocke, aby se podílel na vyhlášení postupujících do Loutkařské Chrudimi a ocenění nejlepších divadel a divadelníků. Mají v Turnově starostu se smyslem pro humor. I závěr proběhl zvesela.
proChor
Bohumír Procházka