Šotek

V Jičíně začal v pondělí 15. května týdenní festival dětské knihy Šotek. Zapojily se do něho mnohé kulturní instituce: K klub, Knihovna Václava Čtvrtka, Regionální muzeum a galerie, Rodinné centrum Kapička, Valdická brána, Valdštejnovo muzem, Balbineum, Lodžie.

V sobotu doputoval festival do Valdštejnova muzea. V jeho půvabném dvorku sešly se s návštěvníky tři české spisovatelky. Martina Boučková , Ilona Pluhařová a domácí Jindřiška Kracíková.

Martina je z Pardubic a dostala slovo jako první. Představila své poslední dílo – Tajemství jičínského orloje, kterou vydalo u příležitosti Šotka Valdštejnovo muzeum. Patří k autorkám, které mají stále v zásobě témata pro své psaní. Vlastně má rozepsaných hned několik rukopisů. Ilona z Valdic založila si svoje nakladatelství Silenka a tak vydává si své knížky sama. Odpadá dohadování s nakladatelem, výběr ilustrátora. Martina potvrdila, že pokud určí ilustrátora nakladatel, není lehké se s ním domluvit, uplatnit svou představu.

Řeč byla i na téma, zda existuje "ženská literatura", zúčastněné autorky potvrdily. Muž těžko vyjádří pocit, když se rodí miminko. Zajímavý byl názor na kritiky. Čím slavnější autor, tím ostřejší bývá kritik. Protože si tím i on dělá jméno. Jindřiška přiznala, že netvoří mono. A tak její další dílo bude patrně hororová fantazie.

Za Sotkem bylo pak třeba přesunout se do Jezuitské koleje na program Babienea. Tady se tisklo klasicky. Byl jsem svědkem trpělivého sázení jednotlivých písmenek, pak utahování dřevěného lisu a opatrného vyjímání mokrého díla – jedné stránky textu Bohuslava Balbína. Té chvíle, kdy tiskař shlédne výsledek. Nervák, ale nádhera.

Na nádvoří Tereza Nováková listovala svou knihou Katalánsko, kterou napsala, nakreslila i sama svázala. S pastelkami pěti barev procestovala toto historické území, část Španělska. Děti inspirováni jejími obrázky malovaly a tvořily stavby z papíru. A Tereza mi vyprávěla, jak bojují Katalánci o svou samostatnost.

Veronika s dětmi tvořila u vedlejší dílny s dětmi papírové domy a ulice, protože tématem soboty bylo v koleji město.

Přijela vzácná návštěva – kamarád Osamu Okamura. Dělá mi dobře kamarádit se s děkanem. Osamu, kterému jsme říkali Sam, byl mezi léty 1999 a 2003, ještě jako student, členem skupiny K1K, tedy Kolej v jednom kole. Parta usilovala o oživení koleje, pořádala tu výstavy, koncerty, přednášky, skvělá setkání. Ale bohužel, nebylo vše v těch provizorních podmínkách v pořádku z hlediska předpisů elektriky, vody a dalších. Tak jim radnice pokračování nepovolila.

Osamu to dotáhl až na děkana Technické univerzity Liberec. Do Koleje přivezl svou přednášku Město pro každého. A ukázal svou knihu. O všeobecné provázanosti dobra svědčí skutečnost, že o knize se zmínil pak v neděli šéf nakladatelství Labyrint Joachim Dvořák, které knížku vydalo.

Na závěr šestého dne byla a vernisáž poslední Vitriny 252 Zuzany Hustákové Maškové. Vitríny jsou po Jičíně rozmístěné, předvádějí a propagují vždy nové knihy autorů pro děti.

proChor

Bohumír Procházka