Svátek stromů
Svátek stromů článek
Lodžie má svou atmosféru, kterou dovede pochopit jen ten, kdo tam chodí. Myslím i účinkující i návštěvníky. Není to úžasné? Aniž bychom museli vyplňovat bůhvíkolik papírů (žádost o granty), dostává se nám požehnání od úřadu nejvyššího, tedy od toho, do kterého se nevolí, ani nejmenuje. Oni tam nejlíp vědí, co je dobře
A tak v sobotu jednadvacátého října bylo krásně, ba přímo slunečno, na triko s krátkámi rukávy. A tak přišlo lidí všech věkových kategorií 442. Od ne ještě jednoročních, až po téměř 84. Každý si užíval podle svého.
Přijel jsem v 10, abych postihl přípravu. Která jak známo je stejně půvabná, jako oficiální program sám. Půvabné byly například víly. Ne víly v bílých závojích, ale víly stromové. Terezka na nich doupravovávala kostýmy, které sestávaly z kůry a větví a škrabošky na obličej a černého trikotu. Víly popíjely kávu, ležel tam klarinet tak ho jedna vzala a hrála a mi, mé harmonice, bylo zvláštním potěšení zahrát si s vílou. Nikdy jsem s vílou nehrál. Ani s basistou Tomášem. Přijel Král, stačil povědět příběh, ze i na scéně Národního divadla se dá uklouznout, když je správně ošetřená podlaha.
Místo oběda byla generálka v místě večerního hlavního bodu Krále stromů. To už tam makali hoši od techniky. On ten reflektor je dost těžký. Pozoruju zkoušku, fotím, dostává se mi obvyklé pochvaly: proChore, nepleť se tu. Byla to radost vidět víly obalené roštím v akci. Nazkoušely to - a pak to předělaly. Pochopil jsem, jak je těžké dělat divadlo. Zvlášť, když do toho mluví každý.
Ale bylo třeba připravit dílny. Stoly nosili jsme v parku a pak přenášely, až byly pod správným stromem. Až byl naplněn hlavní zákon lodžie: "Až co řekne Jirka."
Dílny začínaly ve tři, ale bylo třeba nachystat materiál. Dílny byly: Paní Lhotáková. Tak v zápisu psáno. Renata vždycky přiveze spoustu nařezaných špalíků, některé jsou navrtané, ty jednoduší vrty dělají si děti sami. Letos dělaly se opice. Lampionová (a věnce na hlavu). Světýlek bylo stodvacet a nestačily. Linorytová. To je zajímavé, jak děti vždycky vedou rydlo proti prstům. Ale všechny odcházely se všemi deseti. Pomalu si zvykají. Růžičky z listů. Teď se najdou listy všech růžičkových barev. Statek Ledkov – která kytka ke které patří? Listy pečené z těsta – jedlé. Loutkodivadlová –můžeš se jen dívat, nebo si divadlo zahrát. Byla i dílna skořpková. Ať si děti při staré hospodské hře procvičí postřeh.
Divadla a závěrečný Smeykalův koncert jsem nezvládnul. Ale jsem si taky "zahrál". Abych odlehčil frontě u pokladny, vyprávěl jsem čekajícím, jak se dá najít krásná loutka, přírodní, na hromadě dřeva připraveného na topení. A dávali jsme si hádanky.
Nepodceňujme společenskou část Lodžie. Lidé se setkávají, povídají si, okusí. Například palačinky úžasné.
S Janou jsme po scéně Krále uklidili stoly naší dílny, vysbírali odpad. S basistou Tomášem okusili jsme ze všeho, co zbylo v kuchyni, probrali neprobrané drby. Trochu nám u toho chybělo pivo, ale to se do novin nepíše.
Popis hlavní scény nejlépe vystihla tříletá Anička: "Oni ti duchové stromů vylezli ze stromů, pak tam jednoho zvolili králem a pak si zase vlezli zpátky do stromů."
proChor
Bohumír Procházka