Tanec v Lodžií

13 dětí do 14 let většinou dívky. Z Jablonce přijelo 8 dětí Tanečního studia V pohybu Magdalény Pupík Rellichové. Téma – holokaust – poezie židovských autorů.

Využity všechny prostory, které areál Lodžie nabízí. Průhled do Aleje před bránou lodžie (Solo), Oktogon, kde tančí dvojice dívek při umělém osvětlení, skvělý stínový obraz na stěnách. Poté dvě dívky tančily v parku, diváci sledovali z terasy.

Podle sdělení lektorek se na scénáři podílely samy tanečnice a tanečníci.

Samozřejmě spousta rodičů, ale i příznivců lodžie, velká radost pro novináře, kterému bylo potěšením sledovat obě šéfky, jak přenášejí reprodukční zařízení, protože sugestivní a skvělá hudba. Hlavně ale, jak sledují své tanečnice a tanečníky.

Půvabná byla i fotografka Hana Kalvachová, která provázela tanec se svou těžkou technikou. Běhala za nimi, aby záběry byly ze všech úhlů. Jedna její dívka tančila a druhá dcera tiše fotografovala svým telefonem.

Zajímavé bylo sledovat mimiku tanečnic a tanečníků. Absolutní soustředění. Výraz obličeje znamenal prožívání. Někdy i zatajený dech, protože některé kreace byly pohybově náročné.

Každé taneční číslo mělo svůj půvab. Krása lidského těla v pohybu. Ano i u dětí dočista malých. Úžasné soustředění a prožívání tance.

Jičínští nastudovali a na terase předvedli původní choreografii Ohada Naharina Echad Mi Yodea s tématem holokaustu. V okamžiku, kdy tanečníci odkládali postupně oděv, a zůstali nazí, tedy jen v trikotu tělové barvy, tajil se dech. I úplně malé děti zatančily konec života v plynových komorách.

Na závěr z hromady vybíraly své součástky. A protože měli všichni stejné kostýmy, bílá košile černé kalhoty, rozpoznávali podle vůně deodorantu ty své, aby se mohli ustrojit na děkovačku. A převzetí květin. Kytky dostal každý.

Hodnocení? To se musí vidět. A prožít. Protože z takového představení nelze odejít a zapomenout.