Výstava u Ámose

Jičínské malířky i malíři rozmanitě

Tentokrát zcela bez projevu úvodního sešla se Jičínská výtvarná skupina na své periodické výstavě. Leden 2025 jest v kavárně Amos zasvěcen skupině malířů a jiných výtvarníků, která se schází s ateliéru v Dělnické ulici v Jičíně.

Chceme-li charakterizovat výstavu stručně, s potěšením konstatujeme, že převazují ženy. a pestrost umělecká i tematická. A samozřejmě dialog, který zajisté úvodní projev spolehlivě nahradil, a ještě nápad: Portréty, které byly v uplynulém období převažující ožijí. Ano, osoba ale ne jen staticky se tvářící ale konající. Umělci zkusí malovat nejen postavy, vlastně části postav, tedy portréty, ale postavy v akci. Umělci chtějí vybrat zajímavé lidi ve svém okolí a zobrazit je, jak konají. Činí. Každý máme své poslání v tomhle světě A cílem výtvarné skupiny je vytipovat několik povolání, možná přesnější výraz bude poslání, a malovat tyto rozličné nositele lidské činnosti v okamžiku, kdy pracují. Vytvořit portréty nejen lidi, ale lidi konajících. První povolání je už vybráno, nevím, zda smím prozradit.

Nejmladší malířskou tu vystavující je 13 letá Martina Řeháčková s olejem sedící ženy. Slečna malířka neváhá ani prozradit jak obrázek vznikl. Nepozvala modelku, zatím nemá na její zaplacení, tak instalovala figurku, kterou našla ve svých hračkách. Nejde jí zatím o tvář. Namalovala sedící ženu. Její maminka vnáší jiný druh kumštu. Předměty, užitkové i jen výtvarné, tvořené z barevných skel, sklíček na způsob oken zvaných vitráže. Ta technika jmenuje se Tiffany

Marie mi několikrát připomněla, že nechce zveřejnit příjmení, že jí jde o dílo. A pak hovořila, vysvětlovala namalované. V toku jejich slov sleduji zdůvodnění proč tak. Poslouchám vysvětlení kompozice, jednotlivých částí díla. Obraz jmenuje se Útok ufonů na Jičín. "Portrét" jičínského náměstí při nájezdu těchto podivných tvorů. Rozklíčování obrazů může být dvojí. Buď nezvyklá událost v historii města a nebo taky: "Nechce se mi malovat složitosti podloubí, proto část obrazu vyplním návštěvou Ufo". I tak to lze nazírat na tvorbu uměleckého díla.

I tak, i onak. Při instalaci obrázků ocitly se vedle sebe Šťastný oslík – dílo Marie a ležící žena, obrácená k nám zády – akt, dílo Vlasty. Oslík v puse trs jahod, jen spolknout, ženská nahota, která slibuje: "Možná".

I tak i jinak. Ale umění se vysvětlovat nemá. Jest to záležitost diváka, jak si co zdůvodni. Proto neprozradím, čí je krajina, která má obrysy fotografický řečeno neostré. Nebot' tady jde o energii která z obrazu vychází.

Píšu o ženách. Dnes si to zaslouží. Jejich díla převažují. Pánové? Jsou ozdobou svých žen, tvůrci idejí. Malířsky převládají jejich portréty. Aleše, Kuby, Zdenka. I v barvě, i jen uhlem.

Nad dílem jičínských malířů z okolí, můžete vést dialog, i monolog sám se sebou do konce ledna 2025.

proChor

Bohumír Procházka